P. Česlav Ludvík Malík
Vzpomínka na P. Ludvíka Malíka, který mezi námi v Tasově působil 13 let.
Narodil se před devadesáti lety 20. 7. 1922 v Křenovicích. Maturoval na smíchovském gymnáziu v Praze. Rozhodl se pro život v premonstrátském řádu, kde přijal jméno Česlav. Do ledna 1945 prožil tři roky v pracovním nasazení v Říši. Po válce byl poslán studovat do Říma na Gregoriánskou univerzitu. Po únoru 1948 se vrátil do Prahy, ale v v roce 1950 v osudné květnové likvidaci řeholníků byl odvezen do sběrného kláštera v Broumově. Následovala vojenská služba v PTP a nejrůznější zaměstnání. V té době byl také zaměstnancem Pozemních staveb v Brně, mistrem zametačů města Brna. V roce 1956 byl zatčen a odsouzen Krajským soudem v Brně za údajné rozvracení republiky. Amnestován byl v r. 1960 a v r. 1971 rehabilitován. První kněžské působiště přijal v Jihlavě v r. 1971, další rok vykonával službu v Kloboukách u Brna. V r. 1973 – 1986 se stal administrátorem v Tasově a Pyšele. V r. 1986 byl přeložen do Třebíče, kde působil v děkanském úřadě tři roky. Na dva roky se vrátil znovu do Jihlavy. Protože zdravotní problémy se zhoršovaly, odešel do Třebíče – Týna, kde v domácím prostředí poskytoval duchovní službu těm, kteří ji potřebovali. V únoru 2007 následovala léčba v nemocnici a amputace nohy. Po půlročním utrpení 6. 8. 2007 zemřel. Po rozloučení v třebíčské bazilice( i s tasovskými občany) následovalo rozloučení spolubratrů na Strahově. Odpočívá na hřbitově v Nebušicích u Prahy.
Dar duchovního působení otce Česlava ocenili nejvíce ti, kteří ho osobně znali. V oblasti obnovy kulturních památek v nelehké době dokázal mnoho. Byla opravena venkovní fasáda kostela a věže, kde se podařilo opravit krov a položit nový měděný plech. Byl zhotoven nový pozlacený kříž usazený na kopuli věže, kde byly uloženy platidla a písemné dokumenty současné doby. Také místní stolaři zhotovili nové dveře do kostela a vrata (okna) na věži (výška 3 m).
V interiéru kostela byly jeho přičiněním provedeny náročné odborné rekonstrukce.
Dalo by se toho vyjmenovat víc, ale za všechno, co otec Česlav vykonal a čím nás obohatil, patří velké poděkování.
Pavlíčková
