Jakub Deml

(20. srpna 1878, Tasov - 10. února 1961, Třebíč)


1699372943_Pater-J

Páter Jakub Deml

Kněz, spisovatel a básník se narodil v Tasově 20. srpna 1878. Absolvoval třebíčské gymnázium a po studiích v brněnském semináři byl 1902 vysvěcen na kněze.


Dílo Jakuba Demla znovu čeká na své vydavatele a čtenáře. Není to dílo ani svým rozsahem malé. Sto třicet pět "dílů jediné jeho velké knihy" od drobných několika stránkových textů až po pětisetstránkové "Mé svědectví o Otokaru Březinovi". Ještě dlouho bude trvat, než si budou moci čtenáři sami udělat správný dojem o rozlehlosti a košatosti jeho osobnosti a díla.

Více o jeho životě i díle najdete také zde.


Publikovat začal Jakub Deml ještě jako student třebíčského gymnázia ve školním časopise Sursum, pak v roce 1897 publikoval v ivančických Zájmech lidu. O dva roky později začal publikovat v Novém životě, Dvacátém věku a Museu.


První knihu, Slovo k Otčenáši Františka Bílka, věnovanou památce Františka Sušila, vydala roku 1904 revue Nový život s prologem Otokara Březiny. K této knize se Deml vrátil edičně znovu až v roce 1931, mohl ji však vydat pouze bez obrazového doprovodu a poznámek. Vynechal také závěrečnou kapitolu s názvem František Bílek - umělec.


Další dvě knihy, Homilie (1907) a básnický debut Notantur lumina (1907), vyšly jako osmý a devátý svazek staroříšské edice Studium, kterou Deml redigoval v letech 1905 - 1911. Do této edice převedl i sešitové vydání souborného díla Františka Bílka, které začal vydávat v Babicích a na kterém finančně vykrvácel. Česká kultura patrně hned tak nezaznamená druhý případ tak nezištné a bezvýhradné služby výtvarnému umění.


Výnos brněnské konsistoře roku 1908 zakazuje kooperátorovi v Bystrci veškeré spisování aneb překládání knih. Nepomohlo ani apoštolské požehnání Pia X., udělené za překlad dekretu papeže o každodenním přijímání. V té době je již přes rok na neplacené dovolené, tedy zcela bez prostředků. Pomoc a pochopení nachází především u lidí chudých. Teprve na zásah spolužáka z gymnázia, dr. Bohumíra Šmerala, je mu přiznán úhrnný roční příjem pět set dvacet korun. Na příkaz konzistoře pobývá na různých místech Moravy a Čech. První světovou válku prožívá v Jaroměřicích nad Rokytnou a u sestry v Jinošově.


V roce 1917 vydává první Šlépěje. Jejich poslední 26. svazek vychází v roce 1942.


Na přelomu let 1919-1920 strávil J. Deml několik měsíců na Slovensku. Zde měl být správcem knihovny a sbírek letního prezidentského sídla, ale jeho nekompromisní povaha, vyvolávající odpor místní společenské smetánky, mu tento pobyt i zaměstnání znemožnila.


V roce 1921 zahajuje Deml stavbu domku v Tasově, na kterou získává státní subvenci a příspěvky T. G. Masaryka, Otokara Březiny a Pavly Kytlicové. V červnu 1922 se nastěhoval do dostavěné vilky, zřejmě první samostatné práce architekta Bohuslava Fuchse.


Ve dvacátých letech se Deml sbližuje se sokolskou myšlenkou a stává se vzdělavatelem Sokola v Tasově. V té době píše knihy Sokolská čítanka a Sestrám. Tou dobou je i tasovským kronikářem. Vzhledem k protikatolickým tendencím v Sokole z něj v roce 1924 vystupuje.


Období let 1929 až 1931 je pro Jakuba Demla velmi těžké a k objektivnímu pochopení tohoto období je třeba podrobných znalostí a vzájemných souvislostí.

Demlova kniha Zapomenuté světlo je pokládána některými literárními odborníky za nejtragičtější knihu české literatury. Byla vytištěna roku 1934 a hned byla nálezem krajského soudu ve Znojmě zkonfiskována pro závadný obsah, údajně porušující hned celou řadu paragrafů. Po soudních jednáních bylo nakonec dle rozhodnutí Vrchního soudu v Brně začerněno v knize několik desítek řádků na několika místech.

Blížící se světový konflikt vnímá Deml s předstihem, stejně jako řada citlivých osobností nejen z řad umělců.


Jakub Deml publikoval svoje názory bez ohledu na to, jestli jsou nebo nejsou vhod, bez ohledu na to, zda pro něj byly nebo nebyly osobně nebezpečné. Ve svých knihách nešetří nikoho, nejméně však sebe. Vhodně zvolenými citáty tedy lze snadno vyzvednout jeho "nenávist" vůči jednotlivým národům či osobnostem. Nelze souhlasit s jeho výlevy proti Židům ve Šlépějích, třebaže mají obvyklý tón pasáží některých jiných Demlových knih, vzhledem k tomu, že vyšly začátkem války. A přestože zdánlivě nahrávaly německé ideologii, byla Demlovi zastavena vydavatelská činnost roku 1942.


Po skončení války dochází k soudnímu procesu s Jakubem Demlem. Soud probíhal za úporné snahy státního žalobce o odsouzení Jakuba Demla bez ohledu na to, že vyslechnutá svědectví k tomu nenapomáhala. Nakonec byl Deml osvobozen s významnou pomocí svědectví Vítězslava Nezvala, který přijel na přelíčení. V roce 1948 končí ediční činnost, i když Nezval přesvědčil tehdejšího ministra financí Václava Kopeckého, aby financoval vydání některých Demlových knih.


I když byl lidový soud v r. 1948 předznamenán oslavou Demlových sedmdesátin, na nichž byla řada významných osobností, na oslavu vyhraného procesu již neměl sílu, unaven lidskou nízkostí a zlobou. Jakub Deml zemřel 10. února 1961 ve své "vile" v Tasově. V den pohřbu 14. února byla jeho tělesná schránka uložena do hrobu na hřbitově u kostela sv. Petra a Pavla v Tasově.


V pátek 20. srpna 1999, v den 121. výročí narození básníka a spisovatele, byla slavnostně odhalena pamětní deska na domě, ve kterém v Tasově od roku 1922 žil.


Více o jeho životě i díle najdete také zde.


Články:

S výtvarnicí Lidmilou Dohnalovou o knihaři Stanislavu Vodičkovi, básníku Jakubu Demlovi a mnoha jiných umělcích z Vysočiny 16. 4. 2017

Po stopách Jakuba Demla a Stanislava Vodičky 10. 4. 2015

Do Demla se zamiloval i Hrabal, přesto zůstává zapomenutým světlem české literatury 22. 4. 2013

Sprostota zlodějů: Očesali hrob Jakuba Demla 13. 10. 2010



  Literární památník Vysočiny